Tódaidži
Tódaidži | |
---|---|
Tódai-dži, místo uložení sochy Velkého Buddhy | |
Základní informace | |
Sloh | Japanese Buddhist architecture |
Výstavba | 752 |
Poloha | |
Adresa | 奈良県奈良市雑司町406-1, Nara, Japonsko Japonsko |
Souřadnice | 34°41′21″ s. š., 135°50′23″ v. d. |
Další informace | |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tódaidži Památky na starobylou Naru | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Tódai-dži, místo uložení sochy Velkého Buddhy | |
Smluvní stát | Japonsko Japonsko |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iii, iv, vi |
Odkaz | 870 (anglicky) |
Oblast | Asie |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1998 (22. zasedání) |
Tódaidži (japonsky 東大寺; Velký východní chrám)[pozn. 1] je buddhistický chrám ve městě Nara v prefektuře Nara v Japonsku. Chrám, s největší dřevěnou budovou na světě[1] (Daibucuden, 大仏殿), poskytuje přístřeší gigantické soše Buddhy Vairóčana (大日如来; Dainiči Njorai), v Japonsku známém jednoduše jako Daibucu (大仏, „velký Buddha“). Chrám rovněž slouží jako japonské ústředí buddhistické školy Kegon. Tódaidži je počítán mezi sedm velkých narských chrámů (南都七大寺, Nanto šičidaidži).[pozn. 2]
Historie
Během období Tenpjó (729–749 n. l.) lidé v Japonsku trpěli souběhem přírodních katastrof a epidemií. V roce 743 císař Šómu vydal nařízení o stavbě velké sochy Buddhy, která měla Japonsku pomoci. Při stavbě bylo mobilizováno velké množství dělníků a pro její dokončení bylo třeba 1 665 000 člověko-dní, (pozn. teoreticky by jeden člověk chrám stavěl déle než 4 500 let). Samotný Velký Buddha byl „stvořen“ umělcem z korejského království Pekče. Podle legendy se na stavbě podílelo skoro 2 600 000 lidí, tedy asi polovina obyvatelstva tehdejšího Japonska. Toto číslo je ale značně nadsazené. Buddha byl dokončen roku 751, spotřeboval většinu japonské produkce bronzu za několik let a zanechal zemi na pokraji bankrotu. Socha byla několikrát znovuodlita (z různých důvodů včetně poškození zemětřesením) a chrám byl dvakrát přebudován kvůli dvěma požárům.
Současná budova byla dokončena v roce 1709 a ačkoli je obrovská, je o 30 % menší než její předchůdce. V původním komplexu také stály dvě 100m pagody, zřejmě nejvyšší stavby na světě ve své době (mimo pyramid). Obě byly zničeny při zemětřesení.
Tódaidži byl provinčním chrámem provincie Jamato a stál i v čele všech provinčních chrámů.
V roce 1998 byl chrám Tódaidži, spolu s několika dalšími památkami v Naře, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru.
Klenotnice Šósóin
Zajímavou stavbou v chrámovém areálu je Šósóin (正倉院). Jde o mohutnou srubovou stavbu z cypřišového dřeva bez oken postavenou na kůlech s podlahou 2,7 m nad zemí. Sloužila jako skladiště cenných předmětů, které Tódaidži darovala císařovna Kómjó po smrti svého manžela, císaře Šómu, v roce 756. Šlo o asi 600 pečlivě sepsaných položek, jejichž předávání probíhalo postupně po dva roky. Další (větší) skupina předmětů přibyla v 10. století, kdy sem byly přemístěny sbírky ze skladiště Futacugura rovněž patřící k chrámu Tódaidži. Všechny předměty byly chráněny před vlhkostí uložením v krabicích a schránkách na nožičkách a i tím, že samotná stavba stojí na kůlech. Obsah klenotnice se dodnes dochoval ve skvělém stavu i díky pravidelné péči s jakou byl opatrován úřadem císařské pečeti. Po druhé světové válce byla nedaleko vybudována železobetonová budova s moderními zabezpečovacími a protipožárními systémy a vzácné předměty z dřevěného Šósóinu do ní byly přestěhovány.[2]
Míry Buddhovy sochy
Podle 大仏さまの大きさ[3]
- Výška sedící sochy: 14,98 m
- Výška lotosového podstavce: 3,04–3,05 m
- Hlava: 5,33 m
- Šířka očí: 1,02 m
- Šířka úst: 1,33 m
- Nos: 0,5 m
- Výška uší: 2,54 m
- Délka prostředníčku: 1,08 m
- Velikost dlaně: 1,48 m
- Délka levého chodidla: 3,74 m
- Váha: 500 tun
Fotogalerie
- Střecha Daibucuden - ústřední část chrámu - vyčnívá zpoza stromů
- Nandaimon (Jižní velká brána) v Tódaidži
- Nigatsudo
- Hokkedo
- Pohled na Tódaidži
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ FLANDERKA, Pavel; KOPEČNÁ, Regina; KRAEMEROVÁ, Alice. Japonsko: Průvodce do zahraničí. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia, 1998. (Globus). ISBN 80-7033-490-8. S. 135.
- ↑ WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Japonsko. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. (Dějiny odívání; sv. 4). ISBN 80-7106-297-9. Kapitola Svědectví klenotnice Šósóin.
- ↑ 大仏さまの大きさ (Rozměry Daibucu) [online]. (宗)東大寺 [cit. 2008-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-19. (japonsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tódaidži na Wikimedia Commons
- (japonsky) Oficiální stránky
- (japonsky) Shōsōin Homepage, Imperial Household Agency
- (anglicky) Fotogalerie Tódaidži
- (anglicky) Turistické informace o Tódaidži Archivováno 22. 11. 2005 na Wayback Machine.
Japonské památky na seznamu světového dědictví UNESCO | |
---|---|
Hokkaidó | |
Tóhoku | |
Kantó | |
Čúbu | |
Kansai |
|
Čúgoku | |
Kjúšú |
|
Prefektura Nara – 奈良県 (Nara-ken) | |
---|---|
Města (市, ši) | Godžó (五條) • Gose (御所) • Ikoma (生駒) • Jamatokórijama (大和郡山) • Kacuragi (葛城) • Jamatotakada (大和高田) • Kašiba (香芝) • Kašihara (橿原) • Nara (奈良) (hlavní město prefektury) • Sakurai (桜井) • Tenri (天理) • Uda (宇陀) |
Okresy (郡, gun) | městečka (町, mači/čó): • vesnice (村, mura): |
Jamabe (山辺) | Jamazoe-mura (山添村) |
Ikoma (生駒) | Ando-čó (安堵町) • Heguri-čó (平群町) • Ikaruga-čó (斑鳩町) • Sangó-čó (三郷町) |
Šiki (磯城) | Kawaniši-čó (川西町) • Mijake-čó (三宅町) • Tawaramoto-čó (田原本町) |
Uda (宇陀) | Micue-mura (御杖村) • Soni-mura (曽爾村) |
Takaiči (高市) | Takatori-čó (高取町) • Asuka-mura (明日香村) |
Kitakacuragi (北葛城) | Kammaki-čó (上牧町) • Ódži-čó (王寺町) • Kórjú-čó (広陵町) • Kawai-čó (河合町) |
Jošino (吉野) | Jošino-čó (吉野町) • Ójodo-čó (大淀町) • Šimoiči-čó (下市町) • Higašijošino-mura (東吉野村) • Kamikitajama-mura (上北山村) • Šimokitajama-mura (下北山村) • Kawakami-mura (川上村) • Kurotaki-mura (黒滝村) • Nosegawa-mura (野迫川村) • Tenkawa-mura (天川村) • Tocukawa-mura (十津川村) |
Jiné | |
Sousedící prefektury (県/府): Prefektura Wakajama (和歌山県) • Prefektura Ósaka (大阪府) • Prefektura Kjóto (京都府) • Prefektura Mie (三重県) |